Krajiny Dušana Slivky
Umělecká barevná fotografie se v sedmdesátých letech minulého století prosazovala těžko. Zdála se příliš popisná. Podle tehdejšího
mínění popis nemohl být umění. Černobílá fotografie je ostatně i dnes často považována za „umělečtější“, než barevná. Jednu z mož-ností, jak proti detailnímu popisu upoutat pozornost ke kompozici fotografického obrazu, jsou plošně komponované „prázdné“ krajiny,

zaplněné několika málo barevnými útvary. Dušan Slivka si tuto možnost uvědomil nezávisle na jiných, ale nebyl sám. Při prohlížení
jeho fotografií se mohou vybavovat podobná díla řady dalších autorů, z nichž nejslavnější je Franco Fontana. Za vnější podobností
modelově blízkých fotografií lze však rozeznat velké odlišnosti v jejich motivaci, charakteru a smyslu. Nejčastější jsou formálně poutavé kompozice, lákavé například barevnými kontrasty geometrických tvarů. Pro Slivku však krajina není prostředkem, nýbrž cílem.
Pestrobarevnost potlačuje, často fotografuje v podvečer, barevné plochy jsou při bližším pohledu „živé“, plné valérů. Fotografie bývají
rozdělené jen horizontem, obraz má minimum opěrných bodů. Autor dává najevo, že je zaujat elementárními hodnotami a vztahy
v krajině, nikoli její tvarovou a barevnou rozmanitostí.
Osobnost a život Dušana Slivky (1944) jsou v souladu s naznačeným chápáním jeho díla. Jeho autor žije v Banské Bystrici a od mládí
tráví hodně času v přírodě, především v okolních horách. Po ukončení studia kamery na Filmové akademii múzických umění v Praze
v roce 1968 Slivka brzy přešel od filmu k fotografii a prosadil se jako jeden z nejlepších profesionálních fotografů. Od roku 1993 se
soustředí na velkoformátovou fotografii a ušlechtilé tisky. Jeho volná tvorba je rozmanitá, ale vystavován je převážně soubor Krajina.
Jednotlivé Krajiny nesou jen čísla, nejsou místopisně určeny. Soubor dodnes není uzavřen.
Antonín Dufek kurátor fotografickej zbierky Moravskej galérie v Brne